Rád občas někam vycestuji a tak jsem jednoho krásného dne vyjel do Bulharska na mojí lásce JAWA 250. Ještě jsem o tom nikdy nikde nepsal a jen párkrát vyprávěl, tak než tahle cesta upadne v úplné zapomnění je třeba se vrátit do roku 2018 v květnu.

Slovenský kláštor Vel'ká Skalka a motocykl JAWA 250, oba velmi staří ale velmi krásní
první porucha na Slovensku - zatím banalita - co přijde dál?

 

Tahle cesta je tak trochu jeden můj osobní milník. Poslední den před začátkem této dovolené jsem položil šéfovi na stůl výpověď a doslova ujel za hranice. Tedy divil jsem že jsem za ně vůbec dojel a divili se i okolostojící čichači spáleného oleje a benzinu. Cíl Bulharsko je jasný, cesta ne. plánoval jsem to dlouho ale dobrodružství nelze naplánovat, bohužel stejně tak i poruchy. 

náš Srbský vztahový poradce mezi mnou a pekelným strojem

 

Jedu skrz Slovensko, Maďarsko a Srbsko - stát, co ještě není členem EU. měl jsem v plánu tam přespat pod širákem a druhý den pryč odsud. Člověk míní, Pán Bůh mění a stala se mi tam nečekaně druhá porucha. Inu naštěstí mě, jak se můj kolega domníval, nezastřelili a neokradli - jaké štěstí. Po servise jsem ale Srbsko, podle mojí motorky, stejně ještě opustit neměl, a navzdory mým růžencům a prosbám do helmy, si způsobila další poruchu. Mé nervy byly stejně napnuté jako můj zadek za jízdy. budu muset v Srbsku přespat podruhé.

 

spásný kostel PM na předměstí Jagodiny

Blíží se déšť a já nevím kde budu spát. Znova pod širák se mi moc nechce protože mě dohání bouřka. Hledám jakékoli jednoduché přístřeší - rozestavěnou budovu, zastávku nebo... kostel... To je ono! před příjezdem do města Jagodina zahnu na příjezdovou cestu a mávne na mě muž u sekačky, že můžu dál. Ptám se první mladých milenců, kdo je majitel, a zřejmě jim nezáleželo na čím pozemku se líbají. Naštěstí mě brzy pozdravil muž sekající trávu. Byl to nejen majitel ale dokonce kněz tohoto pravoslavného kostela, díky Bohu. Otevřel mi kostel zasvěcený Panně Marii, tak jsem alespoň věděl komu mám být vděčný - modlitby byly vyslyšeny. "Samozřejmě tady můžeš přespat ale seženu ti něco lepšího" řekl Bogdan a po těch slovech bych mu dal nejradši pusu. Naštěstí jsme si zachovali oba střízlivý vztah a já ho jen objal když mi objednal pokoj a rozloučili jsme se. Než jsem ho naposledy viděl dodal, že má syna studujícího v USA a jeho snem je projet Evropu na motorce. Hm, že bych se tak trochu stal krátkou náhradou za marnotratného syna ?

 

Starozagorská mládež něchtěl věřit, že jsem na téhle "stare motoře" dojel až k nim

Ráno pokračuji dál na východ, chtěl jsem vyjet brzy ale v pokoji nebyly okna a opomenutý posun času mi sladkého spánku přidal hodinu navíc. Stejně pršelo a cestou jsem několikrát promokl - nevadí, jízda na motorce funguje naštěstí tak trochu jako fén. Večer, ten den, jsem dosáhl cíle: Stara Zagora - ošuntělé bulharské město, kde funguje centrum Selesiánů Dona Bosca. Můj další nocleh a celý den strávím zde na regeneraci bolavého zadku. Dopoledne ve škole s místními dětmi a českými dobrovolnicemi. Jedna zajímavost: v Bulharsku mají žáci a učitelé dvě směny - kromě dopoledne se učí i odpoledne aby se využívala škola celý den. Odpoledne si projdu město a večer zažiji se spolčem místní mládeže.

 

 

Rumunské bahno, které jsem si dovezl až domů

Další den brzo ráno vyjíždím směr domov, tentokrát se Srbsku vyhýbám velkým obloukem, trajektem přejedu Dunaj a s ním i hranice Rumunska. Pokračuji malebnou cestou mezi Dunajem a horami. Cestou chci zmínit ještě jeden zážitek. Mapy.cz jsou sice velmi dobré mapy v česku ale v cizině se občas mýlí. Na mojí cestě to byla zrovna hlavní silnice v aplikaci která nemusí být až tak hlavní ve skutečnosti. Zničehonic skončím na mazlavě rozbahněné polňačce, která končí branou do jakéhosi vojenského prostoru, zkouším otočit ale 200 kilo kovu na blátě se chová jako mýdlo v umyvadle. Rozplácnu se na bok a aby toho nebylo málo začíná se kolem mě sbíhat smečka potulných psů. Buď štěkot psů nebo moje sprosté nadávky jaké Rumunsko ještě neslyšelo přivolaly strážce, který mě nechal projet objektem a poradil správnou cestu. 

snad nejkrásnější východ slunce jaký jsem zažil - jsem skoro doma

 

 

K večeru dosáhnu hranic Maďarska.Povečeřím a rozhoduji se, kde přespat. Spát se mi ale nechce tak mě napadne šílený nápad - jet dál i v noci. Probudila se ve mě taková energie, že projedu v kuse jen se zastávkami na benzinkách celé Maďarsko a svítání mě dostihne až na Slovensku. Zastavím se na slovenské mši svaté, kde mě poprvé zakoušelo spaní. Dva kilometry před svým domem se rozpláču štěstím z cesty a radostí z návratu.